Světlo vs. pigment: V čem je háček? V minulém článku o vnímání barev jsme si řekli, že bez světla barvy neuvidíme. A právě na světle stojí systém RGB. Tento systém využívá tzv. aditivní míchání barev. Představte si to jako tři barevné reflektory – Red (červenou), Green (zelenou) a Blue (modrou). Když tyto tři paprsky smícháte v plné síle, vznikne bílé světlo. Když je všechny vypnete, máte tmu – tedy černou (jako u vypnutého monitoru). RGB je stvořené pro digitální svět: pro web, mobily a projektory Ale jak vytisknout barvu, když taška nesvítí? Zatímco váš mobil barvy „vysílá“ přímo do očí, papírová taška je jen pasivně odráží. Proto při tisku používáme opačný systém: subtraktivní míchání CMYK. Tady už nemícháme světlo, ale barevné pigmenty: Cyan (azurová) Magenta (purpurová) Yellow (žlutá) Key (černá, neboli „klíčová“) Když na bílou tašku naneseme barvy C, M a Y, výsledkem je tmavý odstín. Protože ale smícháním těchto tří barev nikdy nedostaneme tu pravou, hlubokou černou, musíme přidat složku „K“. Ta dodá tisku hloubku a kontrast. Proč barva na displeji „zářila“ víc než na tašce? Tohle je nejčastější kámen úrazu. Systém RGB má mnohem větší barevný rozsah (gamut) než CMYK. Zjednodušeně řečeno: existují odstíny (např. neonově zelená nebo zářivě modrá), které váš displej dokáže „rozsvítit“, ale žádná barva na světě je nedokáže na tašce či papíře přesně napodobit. Při převodu z RGB do CMYK se barvy musí „přeskládat“ do menšího prostoru, což může vést ke změně odstínu. Proto nelze porovnávat svítící barvu na monitoru s barvou vytisknutou na tašce.